Poporve jsem ji cetl jeste jako kluk, kdyz vyslo ceske vydani, hned jsem pro ni upaloval znovu a jsem moc rad, ze vysla i jako audiokniha. Nepovazuji se za skalniho fanouska Mansona ani jeho hudby, ale souhlasim a respektuju jeho postoj ke spolecnosti. Velmi poutavy pribeh o svobode a sebeuvedomeni. Navic skvely interpret.

Třetí díl série Spad. Po dílech Spad a Poločas rozpadu je tu závěr celé série. Apokalyptický obraz Země po jaderné válce ve svém velkém finále. Drsný svět a drsný jazyk autora píšícího pod pseudonymem František Kotleta. Pan Borek Kapitančík namluvil celou sérii a nenamluvil ji vůbec špatně. Snad jen ženské hlasy mi trochu nesedí, ale jde asi jenom o zvyk. Série Spad je co se týče děje celkem jednoduchá, ale všichni co známe knihy od autora jsme nečekali nějak složitou dějovou zápletku. Z mého pohledu zdaleka nedosahují knihy Spad kvality série Bratrstvo krve, která vyšvihla autora na nebe „brakové“ literatury českého knihovnického nebe, kde dosud kraloval Jiří Kulhánek a jeho Noční klub. Tím nechci říct, že série nestojí za poslech či za přečtení. Je jen prostě jiná. Skalní fanoušci na internetových diskuzích sérii docela chválí, takže vzhůru do světa po jaderné válce, kde jediný národ, který může zachránit trosky světa, je ten český. Vlastně pardon moravský, a to konkrétně vojsko brněnské. Brněnské vojsko v čele s plukovníkem Michálkem ve spolupráci s Japonským císařstvím vyráží do boje s fanatickou náboženskou sektou. Ta má zřejmě pocit, že Země není dostatečně poničená jadernou válkou a touží životu na ní zasadit poslední úder.

Moudro po moudrých lidech zůstává i když moudrý člověk už odešel. Díky technickému pokroku zůstanou myšlenky zachovány. Jeden si pak posteskne, kolik moudrého zmizelo v propadlišti dějin, protože se po moudrých nedochovala ani kniha a víc ještě pro zachování vzpomínek nebylo. Děkuji pane Horníčku, ke slovům Vás a vašich kolegů se mohu díky technice kdykoliv vrátit. RIP

Příběh je vyprávěn z pohledu hlavní (nikoli titulní) postavy - chlípného literárního vědce jménem Humbert Humbert. Ten je vysazen na dívky, které on osobně nazývá "nymfičkami", pro které si sám stanovil věkové rozmezí 8-14 let. Děj začíná ve Francii, kde se dozvíme něco z mládí tohoto muže, jak ke své úchylce přišel, a jak se s ní vyrovnával v jejích počátcích. Po nezdařeném pokusu o normální manželství, zakončené dosti komickým způsobem, se přestěhuje do Ameriky, aby zkusil najít svůj klid tam. Píše se rok 1947, takže není až zas takový problém svou minulost nechat jinde. Ovšem hned z kraje narazí na dívku, do které se na první pohled bezhlavě zamiluje. Té je 12 let a jmenuje se Dolores. (Lolita je tedy jedna z modifikací přezdívek jejího jména, nikoli označení, které se díky této knize zažilo.) No a od té chvíle Humbert plánuje a dělá vše možné i nemožné pro to, aby mohl být objektu své touhy na blízku, sledovat ji, náhodně se jí dotýkat atd. To samozřejmě velmi brzy přeroste v nesnesitelnou touhu na "vy víte co". Nutno však podotknouti, že ač je Humbert bezpochyby nebezpečný člověk, ať už jeho vinou či souhrou osudu, násilí, byť i o něm občas přemýšlel, se na žádné "nymfičce" nedopustil. Co je ale na té knize vlastně tak zajímavé, že je i po mnoha desetiletých stále tak známá? Rozhodně v tom velkou roli hraje kontroverzní téma a hlavní postava, která je zde podávána spíše jako nešťastná oběť okolností, než nějaký lynčování hodný zločinec. Druhou složkou úspěchu bude nepochybně styl, jakým je celá kniha napsána. Má se jednat o deník hlavní postavy, která je povoláním literární vědec, tedy někdo hodně sečtělý, který se zabývá jazykovědou a dokáže psát umělecky propracované texty. Použitý jazyk je tedy velmi květnatý, propracovaný a do posledního slůvka vybroušený, ve stylu možná až tak trochu Shakespearovském. Autor tohoto díla, Vladimír Nabokov, je právem řazen mezi jedny z nejmistrnějších spisovatelů, kteří své řemeslo dokonale ovládali, a i kdyby příběh nestál za nic, čtení by vás stejně nenudilo. Pochvala pak v tomto případě rozhodně patří i překladateli Pavlu Dominikovi, protože zachovat tu barvitost slov, vět i celého příběhu obyčejným přeložením text možné není. No a v tomto případě nelze opomenout ani Miloslava Mejzlíka, který tento skvostně vybroušený text precizně a velmi věrohodně načetl do jeho audio podoby o délce 9:59.