Pokud se na dílo podíváme z pohledu kritického laika, nenajdeme žádnou chybu. Hlas vypravěče Vladimíra Čecha je dokonale souzvučný s dramatickou situací na ostrově. Mezikapitolová hudba graduje stejně jako děj díla. A vy stále nevíte, kdo vraždí. Prostě dokonalé! A jak to, že nevíte, kdo vraždí? Přestože, nebo možná právě proto, je vypravěč vševědoucí, všechno ví, všechno zná a všem vidí do mysli i deníčků. Tedy v průběhu krásně chronologicky jdoucího děje a básničky o malých černoušcích se čas od času pěkně vrátíte v myslích jednotlivých postav do minulosti a dozvíte se tak, zda-li vážně vraždili či nikoliv. Shledáte, kdo je jak morálně zatížen, kdo si klade kolik viny. A pak jen sledujete, jak mizí figurky ze stolu … A nemůžete vůbec nic dělat, protože pokud nejste abnormálně všímaví či citliví, nezjistíte až do poslední chvíle … A co vlastně nezjistíte? Kdo je vrah? Vždyť jsou všichni mrtví, tak jak … ?

Příběh o životní síle ženy. O hrdinství, bojovnosti, zarputilosti a odvaze ženy, těžký život z jejího pohledu. Druhá půlka knihy mě bavila ještě víc než první. Jestli bych něco vytkl, tak slabší interpretaci. Nicméně dramatičnost vyplyne ze samotného dění, takže zvuková potřeba vlastně ani není.

Velikáni francouzské literatury mi (kromě Dumasů, Balzaca, Maupassanta a prokletých básníků) nic moc neříkali, chtěla jsem si jen v báječné společnosti pana Štěpánka trochu rozšířit obzory. A byly to opravdové vánoce v létě! Rolland byl opravdu mistr pera. Nejen to, jak dokázal popsat myšlenky a chování starého muže, ale především jeho moudrost zkoncentrovanou a shrnutou v životním nadhledu a ve schopnosti těšit se z malých radostí života, které tak často neuváženě považujeme za samozřejmé. A pan Štěpánek tohle všechno nepřečetl, ale přímo promlouval srdcem hlavního hrdiny, trochu archaickým jazykem, který jsme u něj tak milovali v historických filmech.

MK nesklamala, zacina patrit medzi mojich oblubenych autorov, detektivka paradna, inerpretka skvela, tej davam 10*