Už samotnej název knížky mi přišel dost zvláštní, protože spojuje dva zdánlivě odlišný světy. Fakt, že knížku napsal buněčnej biolog a univerzitní pedagog, ve mně podpořil důvěru, abych se o titul začala zajímat, a že se spíše nebude jednat o náboženskou knihu. Jo a pak taky hodnocení na Databázi knih ofcourse :D Když jsem ji zkoušela číst poprvé, ještě ve vázaný formě, ze který jde cítit knižno, nedala jsem to. Neprokousala jsem se začátkem, protože pan buněčnej biolog chrlil jeden odbornej termín za druhým. Až příliš zatěžkával můj malej mozeček základama buněčný biologie, anatomií buňek, geny či DNA. Bylo to pro mě neuchopitelný, protože jsem tomu vůbec nerozuměla. A když mi něco nedává smysl nebo něco nechápu, rozpadá se mi svět. Po nějaký době jsem si řekla, že vyzkouším poslechovou verzi (díky Audiotéce). Bohužel jsem se zase potkala se stejným problémem, pocitem marnosti, a měla jsem sto chutí audioknížku fejknout :D Vzhledem k tomu, že jsem zrovna neměla nic jinýho při ruce, jsem pofejkovala fejkování, a pokračovala v poslechu. Jsem za to ráda, protože jsem se, výměnou za trpělivost, dostala k opravdu zajímavým, a pro mě hodnotným myšlenkám. Z mýho pohledu knížka chce předat především poselství, že nejsme oběťmi našich genů. A i když nám do vínku byly nadělený předpoklady pro potenciální neduhy (rakovina, obezita či jiný shitty stuff), není třeba, abysme našemu nešťastnýmu osudu jenom bezbranně přihlíželi. Proč? Protože nositelem genetických informací, tedy našich (pre)dispozic, není samotná DNA. DNA je řízena signály, který přichází z vnějšího prostředí. Celou knížku tak prolíná myšlenka "Jde o prostředí, ty hlupáku". Když bych měla vypíchnout jenom jednu část, kterou bych doporučila opravdu každýmu, byla by to rozhodně kapitola "Uvědomělé rodičovství". Jsou v ní popsány "programovací mechanismy", kterými rodiče nevědomě naprogramovávají svý děti. Často to pak vede třeba k různým komplexům, nízkýmu sebehodnocení nebo strachům. Tahle kapitola dává skvělou šanci poznat, proč jsme takový (magoři), jaký jsme, a zároveň čeho se vyvarovat, abysme nevědomou výchovou "nepoškodili" naše děti. Knížku bych doporučila opravdu každýmu, je v ní ukrytej poklad :))

Výstižný název, parádně zvolená interpretka, tajemná atmosféra od prvního okamžiku a děj, jehož rozuzlení dorazí skutečně až v samotném závěru. Těmito slovy by se dalo shrnout tohle audioknižní dílo. Na to, že jsem vůbec nevěděl co čekat, mě kniha zaujala hned od první věty. Bez pochyby za to může hlas interpretky Simony Postlerové, která celé dílo parádně uchopila do svých rukou. I když si docela dost zakládám na doprovodných zvukových efektech či hudebních předělech, zde mi tyto vymoženosti vůbec nechybí. Bohatě stačí poslouchat hlas interpretky, která si dokáže poradit i v těchto případech. Umí skvěle pracovat s hlasovým projevem. V knize se nejde neztratit. Jednotlivé kapitoly mají přijatelnou délku a co hodnotím jako pozitivum je fakt, že co jedna stopa, to kapitola. Než jsem se pustil do poslechu, mírně mi nešlo do hlavy, jak se podaří propojit vzpomínky zraněné hlavní hrdinky z nemocnice s děním ve skleněném domě, kde je opravdu všude kolem černý les. Po prvních několika minutách mi však bylo jasné, že celá kniha je situována způsobem, aby se vzpomínky z rozlučkového večírku Claire parádně prolínaly s aktuálním děním v nemocnici. Máte tedy ve všem jasno a nestane se, že byste se motali ve vzpomínkách a realitě. Věřím, že kdybych tuto knihu četl v tištěné podobě nebo v digitální verzi, pravděpodobně by mě tak neokouzlila, jako v audio podání od Simony Postlerové. Jde o zcela odlišný zážitek, který rozhodně stojí za to prožít.

Naprosto skvele!!! Velmi strhujici a poutavy pribeh a neuveritelne autenticka interpretace. Chvilema jsem si musela vedome rikat, ze je to "jen" napsana a ctena kniha, ze mi to nikdo osobne nevypravi. Prozivala jsem vse s hrdinkami se zatajenym dechem. Myslim, ze tato kniha je mnohem vetsi zadostiucineni (jestli neco takoveho vubec existuje), nez jakakoli oficianli "omluva". Moc vam za ni vsem dekuji.

Dílo Timothy Snydera se věru nečte-neposlouchá snadno, pro dnešního člověka je to skoro nepředstavitelné kolik zla a násilí museli snést naši předci, o to je důležitější si to neustále připomínat, že bezpečí, mír, svoboda a demokracie nejsou samozřejmé a ani nejsou zadarmo. Hlas pana Jiřího Plachého, který známe z dokumentárních filmů je excelentní a přesné se pro Krvavé země hodí. Super načteno, díky.