První díl Milénia? představuje v podání Martina Stránského výtečný záž?itek. Jeho hlas přidává ?život a šťávu v místech, které mi přišly v knize jen uhnětené z písmenek. Umocňuje (a kacířsky dodávám, ?že leckde dokonce vytváří) napětí díky práci s hlasem – jemnými nuancemi v hlasitosti i barvě. A poslední velká přednost audioknihy – Stránského přednes rytmizuje text podstatně více, než? sám Larsson, namluvený příběh má proto větší spád. Miléniu tedy má určitě smysl věnovat svůj čas. Pokud bych ale měl doporučit způsob, jak se k němu dostat, byla by to právě audiokniha.

Obraz moderního světa, který je prošpikován nejneuvěřitelnějšími vymoženostmi a modernostmi jako nikdy předtím (tento aspekt v příběhu personifikuje samorostlá hackerka Lisbeth Salanderová), a přesto až příliš spojen s minulostí – ať už tou nacistickou, což možná čtenáře neznalého podrobnějších švédských reálií překvapí, či tou, která se týká rozvoje švédského průmyslu především po druhé světové a švédského sociálního státu, anebo s těmi nejsoukromějšími historiemi jednotlivců. A pak také jakýsi apel na vydavatelskou etiku obsažený v prvotní zápletce – hlavní hrdina Mikael Blomkvist, novinář a vydavatel nezávislého periodika Milénium (něco na způsob českého Respektu), je odsouzen za pomluvu průmyslového magnáta, kterou vypustil ve svém článku, na tři měsíce do vězení. Nijak neprotestuje a trest přijme. Jak by to asi dopadlo v českých zemích? I proto – kromě toho že vás četba dozajista pohltí – stojí Larssonova první kniha z trilogie Milénium za přečtení

Jak se novinář utrhl ze řetězu Četba románu přesahujícího pět set stran může čtenáři zamotat hlavu tak, že se nebude moci věnovat ničemu jinému. Sám spletenec peněžních machinací dá prostému mozku docela zabrat, k tomu dumat, kdo by tak mohl být pachatelem a proč dostává každé narozeniny Henrik Vanger vylisovanou květinu, a nadto všechno ještě - ty počítače! Rovina knihy, která jí vysloužila škatulku „technothriller“, dodává už tak pochmurnému fikčnímu světu silný nádech zneklidnění. Všude se to hemží laptopy a iBooky a hackerka Lisbeth se pomocí svého počítačového umu dozví téměř vše, co si zamane. Také Mikael Blomkvist žhaví při pátrání po informacích obrazovku, a nejinak k věci přistupuje i ten poslední do trojúhelníku - vrah. Zálohování soukromí do rezervních zdrojů je fenoménem naší doby a Larsson jen poukazuje na možnost vpravdě destruktivních následků.
Vypravěčský styl detektivky odpovídá profesionálovi, který je konečně puštěn ze řetězu novinařiny. Výsledkem takové svobody nemůže být vybroušená váza. Připomíná spíš polena nasekaná pěkně nahrubo -nicméně s fortelem a radostí. Z takových polínek vyšlehne bez dlouhých okolků pořádný plamen. Čeští čtenáři se mohou teď v zimě pěkně zahřát. Ale citlivější kůže by si měly dát pozor na popáleniny.

Čtenář netuší, jak kniha dopadne, a zhruba od druhé kapitoly se od ní nedokáže odtrhnout. Je pohlcován vyprávěním plným zvratů a nečekaných odhalení. Mrazí ho v zádech. Autor umí udržet napětí v několika paralelně se odvíjejících zápletkách, aby je postupně spojil v ucelený příběh. Navíc má dostatek znalostí z vlastní kariéry novináře, takže všechny detaily působí autenticky. Střípky mozaiky do sebe přesně zapadnou.
Téma násilí na ženách se přitom prolíná každou kapitolou. Vzniká obžaloba společnosti postižené slepotou. Na pozadí klidných dní se odehrávají zvěrstva nejhoršího kalibru. Část z nich navíc deformovaným způsobem odkazuje k bibli. Larsson zpracoval konvenční námět, ale přinesl nové postřehy. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Je to jenom detektivka, smyšlenka, prostě velmi dobře poskládané obrazy pátrání, tohle se přece děje každý druhý večer na televizních obrazovkách, říká si čtenář a nerozumí tomu, jak ho mohl Larsson tak snadno lapit. Tahle kniha způsobí, že bude číst přes noc, do rána a další den si vezme dovolenou, aby ji mohl dočíst. Agatha Christie by měla smeknout.
Temné stránky lidských duší fascinovaly čtenáře vždycky, ale teď s nimi chce zatočit hackerka, jejíž vlastní duše je pravděpodobně temnější než linky pod očima patnáctiletých satanistek, a novinář odsouzený do vězení, trochu promiskuitní, i když spravedlivý a čestný.
Larsson sice píše o zločinech nejhrubšího zrna, z nichž by mohl poskládat pornothriller prodávaný na povolení jen plnoletým, ale v žádném zvěrstvu se nevyžívá a vystačí si s náznakem a prostým popisem, spoléhá na čtenářovu představivost. A představit si ocelovou sklepní mučírnu není po případu Fritzl nic těžkého.

Autor je skvělý vypravěč. Nespoléhá se jen na jeden příběh, ale nabízí jich hned několik. Vedle zdánlivě zbytečného pátrání po zmizelé Harriet, procházíme životy Mikaela a Lisbeth.
Kniha lze velmi těžko žánrově zařadit. Přestože má v základu detektivní příběh, autor velmi dobře vytváří popis rozsáhlého rodu, osudy jehož členů by samy stačily na celý značně pestrý společenský román. V závěrečná část knihy zdatně konkuruje thrillerům.