Michaela Klevisová je výborná vypravěčka, třetí kniha, kterou jsem od ní slyšela/četla a zase mě to vtáhlo. Je opravdu dobrá. Kristýna Kociánová má hezký přednes, i když u první audio knihy jsem si na ni dost zvykala. Teď už ji poslouchám moc ráda.

S Blbounem do říše pohádek je kniha, u které se nejen děti přistihnou u myšlenek typu: "Tak takhle to tedy bylo.." Doplnili jsme si "pohádkové vzdělání" společně s Blbounem Nejapným, Jeníčkem a Mařenkou. My například už doma víme, že v pohádce O Karkulce vlk nesežral Karkulce babičku, ale když byl vyhladovělý, sežral z Karkulčiného košíku, mimo jiné, i knihu od Boženy Němcové - Babička. Veterinář, pan Myslivec mu ji operativně vyjmul a když to pak se smíchem vyprávěl v hospodě, někdo to zaslechl a někdo zase přeslechl a od té doby se to vlastně plete :-) A protože je takových nedorozumění v pohádkách mnohem více, nechali jsme se nelétavým ptákem, milovníkem bábovek Blbounem Nejapným provést říší pohádek a tak se díky němu i díky skvělému podání Jiřího Lábuse tato kniha rychle zařadila mezi naše nejoblíbenější.

Pán Prstenů v jakékoliv formě zkrátka neztrácí svůj odkaz, svoje poselství a svoji hodnotu. A s ohledem na audioknižní podobu Společenstva prstenu nijak neztrácí na kvalitě ani Dvě věže. Aleš Procházka zkrátka dostál svému slovu a dal Středozemi zase jiný význam a rozměr zároveň. Tolkien psal se záměrem vytvořit pro Anglii mytologii, která by určitým způsobem nahradila to literární historické bohatství, ve kterém je Anglie trochu pozadu oproti některým státům. V jeho díle je tak cítit inspirace a navození atmosféry starých epických básní. A právě zde ta práce autorova hlas na tuhle skutečnost hezky a výrazně upozorňuje. Ta práce s hlasem a změny síly krásně vyvolávají emoce, dlouhé pomlky a přechod do šepotu zase napětí. Přes zrychlování a zpomalování si pan Procházka hezky hrál s dynamikou celého příběhu. Pokud má někdo problém s psanou formou trilogie, je toto ta nejlepší možná alternativa <3 Body nahoru za ztvárnění skřetů, protože ti byli opravdu nedostižní.

Obsah knihy je sám o sobě úžasný už jen proto, že od jejího prvního přečtení a potom poslechu si každý den uvědomuji další a další situace, které potvrzují co je psáno. Další, těžce měřitelný rozměr, knize přidává interpretace pana Duška, který nenásilně, ale zároveň s (alespoň pro mne) ideálním procítěním knihu čte takovým způsobem, že když chvíli posloucháte, přestanete úplně vnímat, že jde o poslech a máte pocit, že si knihu čtete sami...