Ultramaratonec

Úryvek z recenze na Knižní díře: S Charliem Engelem se v jeho memoárech, jak Ultramaratonce nazývá anotace, setkáváme v útlém věku, kdy byl malý kluk a trávil čas venku nebo s maminkou, která psala divadelní hry. Zaznamenáme nějaké školní úspěchy, ale první třetinku knihy se, bohužel, budeme babrat v Charliho drogové závislosti. Při poslechu těchto částí knihy jsem skřípala zubama, na cvičení se netěšila. Nechtěla jsem to poslouchat. Charlie v těchto pasážích odhaluje snad úplně všechno. Nelíbilo se mi poslouchat, jak se oblboval, jaké měl berličky, jak jeho stav poznamenával lidé kolem něj. Padala jsem na dno s ním a náladu mi nezlepšoval ani fakt, že Michal Jagelka (audioknihu načetl) hlasem hezky kopíroval akční i vtipnější pasáže této fáze života. Když jsme se konečně dostali k běhání, Charlie se do něj ponořil natolik, že vlastně vyměnil závislost za závislost. Někdy se zdál až moc samolibý, což jen Jagelka svým hlasem umocňoval. Někdy jsem měla pocit, že se Engle snaží sám sebe vykreslit v lepším světle, i když přiznával, že se choval jako blbec. Když k tomu všemu přidám, z mého pohledu, agresivní hudební podkres rozdělující kapitoly, působila audioverze občas nepříjemně, stroze - až moc frajírkovsky. Ale to je čistě můj dojem. Protože když se člověk dokázal od malicherností projevu Engela/Jagelky oprostit, zjistil, že jde i o vtipnou a niternou zpověď šílence, který procestoval svět.